Ptačí mládě, sotva se vyklubalo z vajíčka, začalo štěbetat: „Mami, proč se musíme dostávat na svět přes skořápku? Víš, jaká je to dřina? Už jsem si myslelo, že se mi to nepodaří. Nešlo by to zařídit tak, aby byla vajíčka bez skořápky?“
„Jeden náš vynálezce taky dostal takový nápad,“ odpovídala ptačí maminka, „chtěl svým dětem ulehčit líhnutí, a tak jedl jen takovou potravu, v níž nebylo ani trochu vápníku, ze kterého je vtvořena skořápka. Záměr se mu zdařil, snesl vajíčka obalená jen tenoučkou blankou. Brzy však přišel na to, že jeho vynález má sice jen jednu, zato tak velikou chybu, že byl vlastně bezcenný. Vajíčka bez skořápek nebylo možné vysedět. Buď se propíchla o nějaké stéblo v hnízdě, nebo je rozmáčkli, když se na ně snažili zlehounka posadit.“
„Já bych nechtělo být propíchnuté ani rozsednuté!“ děsilo se mládě, „to je přece jen lepší prodírat se pracně přes skořápku.“ A nemysli si, poučovala mládě maminka, „že tím máš všechny trampoty za sebou! V životě budeš muset překonat ještě spoustu překážek. Jsou pro nás stejně důležité jako skořápka pro vajíčko. Když je překonáváme, stáváme se silnějšími a nemusíme se bát, že nám uškodí špičaté stéblo špatného jednání, někoho, kdo nás nemá rád, ani toho, že nás rozsedne někdo, kdo se nám snaží nahnat strach.“ P. Václav Trmač
Jednoho dne jistý nevidomý muž seděl na schodech před budovou s kloboukem na nohou a tabulí s nápisem: "Jsem slepý. Prosím, pomozte mi."
Šel kolem moudrý člověk a viděl, že slepec má v klobouku jen pár drobných. Sehl se, a přihodil nějaké mince, a potom, bez toho, aby se zeptal, vzal tabuli a na druhou stranu napsal jinou větu…
Odpoledne se moudrý muž vracel stejnou cestou a viděl, že slepcův klobouk je plný mincí i bankovek. Slepec poznal mužův krok a zeptal se, zda to byl on, kdo mu přepsal tabuli, a co tam napsal…
Moudrý člověk odpověděl: "Nic, co by nebyla pravda. Jen jsem dal tvým řádkům
jinou podobu." Usmál se a odešel…
A slepec se nikdy nedozvěděl, že na tabuli stálo: "Je jaro, ale já ho nemohu vidět."
Změň svou strategii, když se věci nedaří a uvidíš, že se to obrátí k lepšímu…
Jednoho dne starý osel spadl do staré studny. Chudák zvíře brečelo a brečelo po několik hodin a farmář se snažil vymyslet, co dělat. Nakonec si uvědomil, že nepotřebuje ani studnu, ani osla a rozhodl se studnu i s oslem zasypat.
Požádal pár sousedů, aby mu pomohli. Každý popadl lopatu a začal házet hlínu, písek i smetí do studny. Napřed osel začal hlasitě brečet, ale pak se utišil.
Ještě tam hodili pár plných lopat a pak se farmář podíval. Tam uviděl něco nečekaného. Jak lopata padla na osla, on to otřásl a pak na to šlápl, aby se dostal výše.
A čím více farmáři na osla házeli hlínu a smetí, tím výše vyšlápnul. A nakonec osel byl tak vysoko ze studny, že vyskočil a odběhl.
Co z toho plyne?
Život na tebe občas bude házet špínu, různé druhy špíny. Umění je to otřást a šlápnout výše.
Každá naše potíž je schůdek, po kterém se dá jít nahoru. My můžeme tak vylézt i z těch nejhlubších studen. Jenom nesmíme přestat, nesmíme se vzdát. Otřesme ze sebe špínu a udělejme krok nahoru!
Pamatuj si 5 jednoduchých pravidel pro spokojenost:
1. Osvoboď srdce od nenávisti. Odpusť těm, co ti ublížili.
2. Neptrap se minulostí ani budoucností. Co bylo, to bylo a co bude stejně nevíme.
3. Žij jednoduše a měj radost z toho co máš.
4. Dávej více.
5. Očekávej méně.